menu.svg

23.-24. 9. 2017

Raspenava

Rozhovor s mapařem

20.8.2017

Do MČR na klasice zbývá necelých 35 dní, a tak vám přinášíme rozhovor s hlavním mapařem Romanem Horkým. Jeho postřehy určitě stojí za přečtení! (verze v pdf)

1. Mohl bys pro začátek z pohledu mapaře charakterizovat terén, ve kterém se poběží?
Poběží se mimo jiné v oblasti Jizerskohorských bučin, která je součástí CHKO Jizerské hory, za což vděčíte  pořadatelům z Chrastavy, kteří to pro vás vyjednali. Terén je kopcovitý s množstvím skalek a kamenů, ale najdeme tu i místa rovinatá s nevýraznými porosty a bažinkami. Les je většinou velmi dobře průběžný, až na pasáže s mladými bukovými porosty, které, ačkoli je v nich celkem slušná viditelnost, jsou naopak téměř neprůstřelné. Docela pěkně zarostlé jsou nyní i paseky.

2. Jak dlouho ti trvalo zmapování daného prostoru? O jakou rozlohu se jedná? Podílel se na tvorbě mapy ještě někdo?
Prostor jsem mapoval zhruba tři měsíce. Jde o plochu 10 km2 parádního terénu. Pomáhal mi Honza Drbal, za což mu patří dík a finanční odměna.

3. Pro rok 2014 jsi pro závody béčkového žebříčku připravoval mapu Červená ruka. Mohl bys tyto dva prostory porovnat?
Ano, tuto mapu jsem připravoval s Petrem Uhrem.  Terény jsou si velmi podobné, ostatně jsou od sebe pár kilometrů. Na Červené ruce je více balvanových polí a rostlo tam více hub.

4. Na co se můžou závodníci těšit? Na co je třeba si dát pozor?
Podle mne na docela rychlý závod, který je prověří po všech stránkách.  Pokud ovšem padne mlha, může jít o závod docela pomalý. Vlivem nízké viditelnosti, ochablých smyslů a totálního fyzického vyčerpání si v tomto případě měření sil může vyžádat i několik obětí na životech, případně újmu na zdraví.
Pozor by si závodníci měli dát na fotopasti. Závod nebude monitorovat jen ČT, ale bude i záznam z fotopastí. Pokud myslivci v součinnosti s CHKO vyhodnotí, že se závodníci v lese flákají, bude velmi pravděpodobné, že již v budoucnu nepovolí v této oblasti další závody.  Tak se snažte. Běhejte klidně blbě, ale rychle.
V jednání je i odstřel těch nejprošitějších tragédů a zbloudilců.

5. Která tři slova se ti vybaví, když si vzpomeneš na tento prostor?
Už chci domů!
Komentář: Právě ještě dolaďuji v prostoru detaily.

6. Prozradil bys nám nějaký zajímavý zážitek z tohoto mapování?
Ano.
Bylo to někdy začátkem prvního týdne mapování a  byl to takový všední mapařský den vyplněný čuměním po okolí skrze laserový dálkoměr a čmáráním po destičce. Zurčící potůček podkresloval šumění lesa a do toho řvali ptáci svůj fóglí každodenní šlágr. A k tomu komáří bzumendo.
Náhle jsem v trávě před sebou uviděl zajímavý, ale těžko identifikovatelný předmět. Sehnu se, seberu to, kouknu na to zblízka, ale stále nejsem schopen určit, co to přesně je. Karbonová trubička asi 36,3 cm dlouhá, 8,1 mm v průměru, ale k čemu slouží? Nejsem schopen to identifikovat. Pak jsem si všiml nápisu vytištěného na trubičce drobným písmem, již ošuntělým, ale přesto čitelným. Šlo o webovou adresu. Večer kouknu na net a snad budu moudřejší.
A taky ano, jde o jihokorejského výrobce lovných kuší a příslušenství. Tak tedy tělo šípu z kuše. Tady v lese? Kuš, chmurná představa. Tichý, ale přesný zabiják.
Krom komárů a hovad se rojí hejno otázek. Komu ale byla střela určena? Kdo, proč a kudy kam střílel? ...
Otevřel jsem si plechovkáče a v návalu práce jsem na vše zapomněl.
Bylo to někdy uprostřed druhého týdne mapování a  byl to takový všední mapařský den vyplněný čuměním po okolí skrze laserový dálkoměr a čmáráním po destičce. Zurčící potůček podkresloval šumění lesa a do toho řvali ptáci svůj fóglí každodenní šlágr. A k tomu komáří bzumendo.
Náhle jsem v trávě před sebou uviděl několik jasně identifikovatelných předmětů. Ani se neshýbám, natož abych je sbíral. Jde o několik kusů dámského spodního prádla a několik kusů zvlhlých zvrhlých časopisů pro pány s erotickou a možná i porno tematikou. Hned mi bylo jasné, k čemu to všechno posloužilo.
Krom komárů a hovad se rojí hejno otázek. Kdo? A proč tady? Čí byla ta výbavička? ...
Znechucen jsem si opodál otevřel  plechovkáče a v návalu práce jsem na vše zapomněl.
Bylo to někdy koncem třetího týdne mapování a  byl to takový všední mapařský den vyplněný čuměním po okolí skrze laserový dálkoměr a čmáráním po destičce. Zurčící potůček podkresloval šumění lesa a do toho řvali ptáci svůj fóglí každodenní šlágr. A k tomu komáří bzumendo.
Náhle jsem před sebou uviděl jasně identifikovatelnou siluetu muže. Měl dlouhý umouněný plášť, klečel, ale byl ke mně otočen zády, takže mu nebylo vidět do tváře. Rytmicky pohyboval před sebou rukama tam a zpět. Vydával hlasité slastné vzdechy.  Pak přestal. Vtom jsem uviděl, jak se v jeho pravé ruce něco zablýskalo. Duchapřítomně jsem sáhl po dálkoměru a zaměřil ho na podivína. Lehce mi zamrazilo. Byl to nůž křivák.
Krom komárů a hovad se rázem vyrojilo hejno otázek. Kdo je ten chlápek a co tu dělá? Má spojitost s nálezem kuše a rozveselovadel z minulého týdne? Proč v pravici třímá nůž?  ...
Bylo třeba jednat. Na další otázky nebyl čas. Rozhodl jsem se vše zdokumentovat a vyfotit ho na mobil. Uvědomil jsem si ale, že již před půl hodinou mi můj Samsy dával jasně najevo, že mu docházejí síly. Možná jde o vteřiny. Navíc ho mám až někde na dně batohu.  Tak rychle: větrovka, dešťovka, druhá dešťovka, jeden krajíc chleba, druhý krajíc chleba, párek školených plechovkáčů ... a konečně - mobil. Vypadá to, že ještě žije. Rychle ho přiložím k oku, ale nemohu v rozčilení nahmatat spoušť. Potom si konečně uvědomuji, že Samsy žádný foťák nemá.
Kouknu na chlapíka. Nyní působí klidně, až vyrovnaně, ale stále něco dělá s nožem. Tiše popojdu kousek do svahu, abych na něj lépe viděl. Něco ořezává. Už zase vrní blahem. Plíživě vyrážím ještě kousek výše, aby se mi otevřelo zorné pole, a konečně jsem viděl, co ho tak zaměstnává. Vtom šlapu na halůzku. Prásk. Reflexivně se přikrčuji, ale chlápek se mezitím otáčí, vstává a kouká přímo na mne. Automaticky ještě dočišťuje obrovského hřiba a povídá: „Tak už rostou." Ještě zvedne vrchovatý košík. „Jenom praváci, žádnej plebs nesbírám."

7. Co bys na závěr vzkázal všem závodníkům, kteří se rozhodnou 23.-24.9.2017 bojovat o nejcennější kovy v náročných terénech na úpatí Jizerských hor?
Kdo se na tyto závody cílevědomě dlouhodobě nepřipravoval, má jedinou šanci jak uspět: „Pořádnou fazošku lze jedině pořádně vyležet. I to je velké umění."

 

 

Partneři a sponzoři

 

 

 

 

Partneři a sponzoři